VOTROCI 2000

Jan Kotouček je celoživotním fanouškem hradeckého fotbalu. Dlouholetý předseda fankubu VOTROCI 2000 se rozpovídal o jeho vztahu k fandění, o starém i novém stadionu a zavzpomínal i na nejemotivnější okamžik ze starého „Malšáku“. Jak se dostal k Votrokům? Která vzpomínka pro něj byla tou nejsilnější a jak hodnotí nový stadion? Odpovídá Jan Kotouček, celoživotní fanoušek fotbalového Hradce.

Jak jste se dostal k fandění Votrokům?
Jsem rodilý Hradečák a můj otec Votrokům také fandil, takže to bylo takové přirozené. Ale začalo to pro mě tak, že mě na fotbal začal vodit otec. On byl velkým fanouškem Hradce, takže to na mě tak předal. Bral mě na zápasy už jako malého kluka.

Jaká je tedy Vaše první vzpomínka na fotbal v Hradci?
Úplně první vzpomínka je ta, že jsem jako opravdu malý byl v ochozech a usnul jsem přímo na sluníčku. Probral mě až gól. Pak se zjistilo, že z toho sluníčka mám úpal, takže první vzpomínka je takto kuriózní.

Kdy jste začal vnímat to, že jste fanouškem fotbalu a především Hradce?
Asi v osmi letech, tehdy jsem to poprvé začal víc prožívat a opravdu jsem se do toho zapálil. To jsem ještě chodil na fotbal především s otcem, měl to asi často jako výmluvu doma, aby se mohl jít podívat. Řekl vždycky: „mladej se chce dívat,“ a jelo se.

Až se to ve Vás nakonec zlomilo.
Tak. Víte, on otec nebyl z Hradce, pocházel z Lipové-lázně v Jeseníkách. Votroky si zamiloval po sezóně 1959/60, kdy udělali titul. Když si pak vybíral, kam půjde po škole pracovat, tak byl Hradec jednoznačnou volbou. V podstatě se sem přestěhoval kvůli tomu, že fandil Votrokům. A na mě to nějak tak předal.

Máte nějakou příhodu z mládí, co se týče fandění?
Těch je. Tehdy, když jsem propadl fotbalu a hlavně Votrokům, jsem chtěl vidět co nejvíc zápasů. Jako 10letý kluk jsem neměl peníze a ani by mě rodiče samotného nepustili. Tak jsem jim občas řekl, že jdu hrát fotbal a mazal jsem na kole ke stadionu. Tam jsem přelezl plot a mohl jsem koukat. Ale to bylo jen jednou za čas. Většinou jsme se domluvili s kamarády, párkrát jsem tohle dobrodružství absolvoval sám.

Jaká je Vaše nejsilnější vzpomínka na starý Malšovický stadion?
Nejsilnější vzpomínkou pro mě je, když jsme v roce 1981 po zápase se Zbrojovkou poslouchali v rádiu, jak dopadne utkání mezi Slovanem a Bánskou Bystricou. Tehdy jsme spadli do druhé ligy a já to obrečel.

Jaký byl Váš první pocit, když jste se dozvěděl že bude konečně stát nový stadion?
Byl jsem mezi lidmi, kteří se snažili to veřejné mínění podsunout městu a hodně jsem bojoval za to, aby nový stadion stál. Snažili jsme se politikům říct, že o to stojí nejen fanoušci, ale že to pomůže celému městu. Jsem rád, že se to nakonec povedlo a stadion bude stát.

Stadion bude jedním z nejmodernějších v lize. Co ještě na něm shledáváte nadstandartním?
Bude opravdu moderní a útulný. Líbí se mi skelet, pan architekt si s tím opravdu vyhrál. Výhled pro fanoušky bude krásný, hlavně v prvních řadách budete jen kousek od centra dění. Jednu výtku bych ale přeci měl. Kdyby byl stadion větší, nad 10 tisíc, mohlo by se tu hrát více mezinárodních utkání. Nicméně to rozhodnutí klubu a města je regulérní a respektuji ho.

Článek převzat ZDE
Zdroj: Salonky HK – Matěj Holaň