VOTROCI 2000

Přinášíme rozhovor se členem fanklubu “Castorrem” a dlouholetým fanouškem hradeckého fotbalu, ve kterém se dozvíte mnoho zajímavého.

Nemůžeme začít jinak, než kdy jsi poprvé navštívil fotbal na hradeckém stadionu? Kdo tě na fotbal přivedl?

Přesně si nepamatuji, ale vím, že to byl zápas se Spartou a vzal mě táta, mohlo mě být tak cca 10 let.

Od té doby pár let uběhlo a stal se z tebe kotelník a také člen fanklubu. Lákalo tě už jako malého kluka povzbuzovat hráče na hřišti přímo z kotle? Jak jsi se dostal do kotle?

Od mala jsem chodil jak na fotbal, tak na hokej, ale na fotbalovým stadionu se cejtím líp, miluji tu atmosféru, fandění atd… propadl jsem tomu a zhruba od 16 let jsem jezdil s kamarády na fotbal, jinam než do kotle jsem za ty léta nešel…řekl bych, že po tom stresu v práci je to pro mě nejlepší uklidnění, když si pořádně zařvu na stadionu, navíc miluji tu hru.

Mimo vytrvalého fandění jsi znám také jako skvělý bavič, který nezkazí žádnou srandu (zejména na našich cestách holobusem). Mezi tvé aktivity na fotbale lze zařadit i vytváření choreografií, stíháš to vše s normálním životem? Dá se to skloubit dohromady?

Čím jsem starší, tím je to těžší. I když bych rád pokaždé pomáhal s choreem, kvůli práci a rodině je to složitější. Když jsem poprvé zažil výjezd, nevěřil jsem, že bych se do tak skvělé party mohl zařadit, teď jsou votroci moje druhá rodina, moje černobílá rodina a vím, že do konce života budu chodit a povzbuzovat, klidně i na kolečkovým křesle. 

Jaký je tvůj největší fotbalový zážitek? (ať už doma či na výjezdu)

Co se týče zápasu, nezapomenutelný je první zápas se Spartou doma pod trenérem Kotalem, oni mistři, my jsme postoupili po 7 letech do ligy, navíc jak bylo psáno 4000 tříhlavých diváků a nakonec výhra 2:1, to byla bomba! Jinak se musím zmínit i o legendárním výjezdu do Varnsdorfu, kde jsme navštívili pivovar a projeli se na kolotočích…jeden z mých nej výjezdů…

Když trochu odbočíme od tématu. Jak vnímáš čachry a různé průtahy okolo nového stadionu a investora. Dokážeš být i po tolika letech slibů trpělivý? Věříš, že už to konečně vyjde a dočkáme se?

Jsem věčný optimista, takže stále věřím, ale situace kolem stadionu mě hodně mrzí. Tolik let slibování a stále nic. Víc k tomu nemám co dodat, prostě až se začne stavět budu šťastnej, snad až tam poprvé vezmu syna, tak už vysněný stánek bude stát.

I my doufáme, že už je to na dobré cestě. Jaký máš názor na momentální problémy na trase klub – fanoušci. Hradecký kotel se doma rozhodl fandění bojkotovat, dokud nedojde k určitým změnám. Venku se však normálně tým povzbuzuje. Jak ty se stavíš k tomuto ožehavému tématu?

Fanoušci jsou 12 hráčem na trávníku, to by si měl klub uvědomit, myslím, že patříme mezi ty aktivnější tábory. Mezi fans a klubem to opravdu není moc dobrý, snad se to vyřeší co nejdřív…když se vcítím do hráčů, musí to být hrozný hrát na Malšáku a ticho jak v divadle. Pokud bude klub kašlat na fanoušky dál, dojde to tak daleko, že všichni budou chodit jen na hokej a na Malšáku to bude vypadat jako v Příbrami.

Zdá se, že to bude běh na delší trať. Pojďme se opět posunout trochu jinam. Snad každý správný fanda má v týmu svého oblíbence. Máš i ty někoho takového?

V současném kádru se mi líbí Pázler, Malina a Ottmar, ale nesázím na individualitu, ale spíš na celkovou týmovou hru, máme v týmu hodně kvalitních mlaďáků, snad se budou rozvíjet a klub je nebude hned prodávat.

Jak se těšíš na jarní část sezóny? S jakou příčkou v tabulce by jsi byl na konci sezóny spokojený?

Těším se hodně, je to jako droga, kterou dlouhou dobu nemám.  Myslím, že pro každého Votroka je nejdůležitější, aby se Hradec udržel, tím pádem nejhůř třetí od konce a jsem spokojený.

Blížíme se ke konci. Chtěl by jsi něco vzkázat ostatním votrokům?

Nesedět doma, ale na ten fotbal jít, v jednotě je síla. Začít jezdit na výjezdy ve větším počtu… prostě jak já říkám BUDE VEČÍREK, bude sranda, budou zážitky a do budoucna snad i ten stadion!