VOTROCI 2000

Přišlo to tak, jako všechny nápady, které za něco stojí. Hospoda, pivko, kecy, pivko, blbý kecy a pak hula hop nápad. Chceme udělat něco, co nikdo neměl, tak přemýšlíme. Originální, letos i živější chorea než loni a předloni posouvají naši skupinu, tak aby nás to bavilo. Někdy to jde ztuha a někdy to nejde třeba vůbec, ale to všichni dobře známe. Koukáme kolem, kde a za co se dá sehnat materiál na choreo s deštníky.Necháme si týden na rozmyšlení, jak to provedeme. Dohoda je na velké akci,  která nás bude bavit a necháme v ní poslední zbytky sil, které se nám snad vrátí v podobě zdařilých dvou prezentací za jeden den.

Již na začátku je problém s dodávkou deštníků, jelikož dodavatel trochu lže, co má vše skladem, tak se chvíli dohadujeme, jestli to stihneme.  Propagace mezi fanoušky je už v plném proudu a tím pádem už nejde couvnout. Dodavatel potvrzuje příjem deštníků na sklad na čtvrtek 19. listopadu. S potvrzovacím mailem v kapse rozjíždíme malůvky. Jelikož se jedná o akci, na které nám hodně záleží, dělají se dvě stejné plachty, kdyby došlo čirou náhodou k poškození nebo nešťastné náhodě.

Je středa a obě plachty jsou připraveny. Prozřetelně voláme dodavateli deštníků již ve středu, abychom s hrůzou zjistili, že asi budeme muset začít fandit Litvínovu, pokud chceme prezentovat choreografie v neděli 22. listopadu. Ano, tato chyba se v jejich „ústavu“ stane max. jednou za 10 let. Po této informaci nastává zásek všech, kteří tomu dali přesně to, co měli. Pár sprostých slov přebije jedna věta: „ ty vole, tak pro ně zajedeme, odkud je mají?“ Voláme, ať kápnou božskou. Holandsko, oou Holandsko. Rozhodli jsme se přesně tak jako kdyby Vám při čtení těchto řádků někdo řekl “hele skoč mi do večerky pro dva lahváče.“ Nic není problém. Jedeme, Mijdrecht, jedeme.

Zjišťujeme, že nemáme data na mobilech v zahraničí ani navigaci. Přes počítač si nafotíme trasu do mobilu. Ve 22:20 opouštíme Hradec a míříme za naším cílem. Jedeme, Mijdrecht, jedeme. Řidič je po noční, takže je vyspalý,na mě jde nějaká chřipka, takže lehce unaven dávám pozor na cestu a občas si na půl hoďky schrupnu,ale v autě to přeci jenom moc nejde. Jedeme, Mijdrecht, jedeme. Po cestě schytáváme pár pěkných ran od studené vlny, která právě přechází severozápad Německa. Kroupy, déšť a zase kroupy. Jedeme, Mijdrecht, jedeme. Ve čtvrt na 7 přijíždíme do Holandska a nastává pauza, jelikož je řidič zcela vyčerpán. Spíme 2 hodinky kousek od Enschede. Pár zašmodrchání na dálnicích v Holandsku s sebou přináší trochu stresu a dusno v kabině. Jedeme, Mijdrecht, jedeme. Vše se v dobré obrátí a dorážíme na místo určení přes tisíce malých kanálů až do námi, v Čechách zadané ulice. Lámanou „ručtinou“ vysvětlujeme prodavači jakou firmu hledáme.  Nadšený postarší pán mi vysvětluje, že to je o 10 kilometrů jinde. S plánkem jako měl Vinnetou při hledání pokladu na stříbrném jezeře dojíždíme o trochu blíž k cíli. Odtamtud již volám do Čech na poradu. Vše do pěti minut vyřešíme a v 11:30 jsme před skladem deštníků. Skladníci s námi chtějí konverzovat po anglicku, ale nemáme už moc sil, bereme deštníky, uděláme pár fotek, vylepíme pár vlepek a sbohem Mijdrecht, sbohem. Neplánovaně si Mijdrecht ještě třikrát objedeme a konečně ho tedy opouštíme.

Sbohem, Mijdrecht, kurva sbohem. Jedeme, mlčíme, občas zpíváme, ale už unaveni vším upadáme do demence. Dojíždíme studenou frontu, která se posunula skoro až do Čech. Pan Zákopčaník by z nás měl určitě radost. Slunce v duši by jste nám v tu chvíli asi marně hledali. Po cestě zpět se jednou u volantu vystřídáme, jinak to celé odřídil jeden muž, jeden fanoušek, který po příjezdu do Čech měl oči jako tenisáky, co do nich buší celý den Serena Wiliams. Demence je na nejvyšším levelu a voláme všem ostatním spolutvůrcům chorea a zpíváme jim oslavnou písničku, Oléé, vezeme deštníky. 
Lehce před 22:00 jsme konečně doma, najeto přes 2 000 km, ale deštníky doma. Akce se neruší, akce jede. V den „D“ jsme všichni natěšeni a po pečlivém dopoledním rozměření všeho důležitého na obou stadionech, usedáme v klidu k nedělnímu obědu. Akce se rozjíždí a… no co Vám budu povídat. Více na fotkách a videu.

autor článku: Bilboo

Video: Za naše město – za Hradec Králové

Fotogalerie