11. kolo: FC Zlín – FC Hradec Králové 2:3 (0:1)

V neděli 17. října se po reprezentační pauze vypravovali Votroci a jejich příznivci na východ Moravy, do Zlína, aby se zde porvali v jedenáctém kole o další body do tabulky.

Výjezd byl tentokrát vyhlášen velice brzy a zcela v režii fans – cílem bylo po několika letech naplnit kompletně velký autobus. Ač to zkraje nevypadalo, tento cíl se skutečně povedl. Sešla se popravdě legendární skvadra šílenců.

Odjezd byl naplánován již klasicky od terminálu, v deset dopoledne – časová rezerva do této destinace byla nutná, všichni známe, jak to na takto dlouhých cestách bývá. Za cinkotu skla a plechovek jsme v určený čas vyrazili.

Cesta uběhla docela hladce, po několika pumpách jsme do Zlína dorazili lehce po druhé odpolední. Před návštěvou utkání byl plán jasný – obsadit nějakou z místních putyk a trochu se na to vše připravit. V tom nám však místní udělali čáru přes rozpočet, protože jakmile jsme se k nějaké nálevně přiblížili, pružně se změnila otevírací doba. Patrně se zalekli solidní skupiny, co dodat. Jen co jsme se vzdálili, vrátka se opět otevřela. Ostuda! Nakonec jsme se maličko rozdělili a každý si sednul někde jinde. Vše se však odehrálo bez incidentu. Ultra-ševci se k našemu překvapení neukázali.

Před čtvrtou hodinou jsme se sešli u stadionu. Po více než důkladné šacovačce (kluci ze Slovácka by se mohli učit) jsme konečně zaujali plac v sektoru. Utkání mohlo začít!

Zápas

Hned na kraji mače jsme byli na hřišti aktivnější a než jsme se na betonovém schodišti stačili adekvátně zformovat – gól! Pavel Dvořák (třetí branka letošního ročníku) nás po rychlé akci posílá do vedení a v sektoru hostů nastává blázinec. Paráda. Další minuty se odehrávají v podobném rytmu a my máme pocit, že tohle utkání bude nadmíru výživné. Nicméně hra pod taktovkou Votroků trvá zhruba patnáct minut, poté poleví a slova se ujímají domácí. Jsou více na míči, připravují si po našich faulech víc než dost situací, aby své úvodní selhání napravili. Naštěstí se nic takového až do konce poločasu nestává.

Po zahájení druhé poloviny zápasu jsme věřili v opětovné nastartování mančaftu, ale situace změny nedostála. Opět to smrdělo vyrovnáním, k čemuž také v dvaapadesáté minutě došlo. Do brány to ze závaru k tyči poslal zlínský obránce Tkáč, jednalo se o jeho třetí úspěšné zakončení v této sezóně. Nebyli jsme z toho nijak nadšení. Jedinou možností byla rychlá odpověď… k čemuž opravdu došlo! Jen o tři minuty po inkasování se nám podařilo skóre otočit! O prudký vývoj se postaral náš další útočník, Adam „Vlčák“ Vlkanova! Euforie, co bychom si namlouvali. Přestože byl hradecký tým opět vzkříšen, podoba hry v následujících chvílích opět sklouzla do takového „nahoru dolu“ a udržení výsledku nebylo jisté. Se závěrem zápasu však domácí museli hru více otevřít, čehož jsme v devadesáté minutě dokázali profitovat. Vlčák si parádně objel poslední ševce včetně vyběhlého brankáře a z bezpečné blízkosti rozvlnil soupeřovu síť. Lepší to už být nemohlo. Po tomto okamžiku se začal stadion vyprazdňovat – klasika. Mnoho fanoušků Fastavu tak nevidělo dodatečnou korekci, o kterou se jim postaral v třetí minutě nastavení vystřídaný záložník Youba Drame (první letošní zářez tohoto francouzského mladíka). Pak se již konečně pískalo a my si definitivně připisujeme tři body.

Sestava Votroků: Fendrich – Čech, Klíma, Král – Mejdr, Kodeš, Kateřiňák (73. Rada), Novotný – Dvořák (79. Kubala), Vašulín, Vlkanova (90+3. Harazim)

Fandění, ultras a vše okolo

Co se týče fandění, v kotli se nás sešlo bezmála 90 kusů, což je na neděli a vzdálenost výrazný úspěch. Jedeme si svoje od začátku, i když je fakt, že to musel Májos párkrát stavět do latě. Domácí se k podpoře svých chlapů příliš neměli, těžko říct, co v tom bylo. V kotli na protější straně jich také pár desítek bylo. Nebo se k nám jejich výkon nedonesl? Podle pozápasových ohlasů jsme však byli slyšet pouze my. Na plot klece byly nejprve vyvěšeny vlajky těchto supporterů: Unit Boys, Scream Boys, Ultras Valdice, Weekend Brothers, Königgratz Patriots. Po nich následovala dlouhá sektorovka Ultras Hradec. Na stadionu se podle údajů sešlo celkem 2 409 zájemců.

Ještě se snad sluší vyjádřit k občerstvení – žádné terno. Pivo si člověk dal, ale klobásu abys pohledal. Jestli ve Zlíně nečekají, že se tam někdo pojede podívat, to je věc jedna. Ale operativně zařídit, aby byla poptávka uspokojena, to je věc druhá. Tohle člověk nepochopí. A pak se taky chceš vychcat, že jo. A díra, kde se může člověk tímhle směrem realizovat, to ti hlava nebere. To je jak někde v Boratově. Jak s tímhle zázemím můžou kopat ligu? Tady žádný regule neplatí? Absolutní ostuda. A to je to tam beze změny už nějakej rok.

Po skončení zápasu děkovačka, při opouštění stadionu menší rodeo s pořadateli a tykačka s nabíhajícími želvami. Po půl hodině se však beze ztrát a notně provonění kasrem řadíme u busu a razíme zpět do Hradce. Opět pár zastávek po cestě, ale již se nic zásadního neděje – většina posádky toho má tak akorát. V Kéniku jsme v deset.

Fotogalerie