4. kolo: 1. FC Slovácko – FC Hradec Králové 1:0 (0:0)

V neděli 15.8. jsme s naším áčkem vyrazili na již v pořadí 4. prvoligové kolo sezóny 2021/2022. Tentokrát nás čekal velice vzdálený soupeř, za kterým jsme museli putovat až na jihovýchodní Moravu do Uherského Hradiště.

Zápas, fandění, ultras a vše okolo

Jelikož jsme po u uplynulých třech remízách cítili šanci na body, bylo jasné, že u toho nesmíme chybět. Oproti předcházejícím „domácím“ utkáním v Bolce, kdy klub organizoval bus, jsme vzhledem k nejistému zájmu zvolili mikrobus. Ten se však k příjemnému překvapení všech naplnil velice rychle, až jsme téměř řešili, jestli se vůbec vejdeme. Nakonec vše dobře dopadlo a my jsme po jedenácté dopoledne vyrazili vstříc svému cíli.

Cesta byla dlouhá, navíc si pro nás počasí připravilo solidní vypalovák. Klimatizace se činila a stejně tak i posilňující nízkovoltážní nápoje. Do Hradiště jsme dorazili skrze několik pump (doplnění zásob a zastav na chcaní!) asi kolem třetí hodiny. Jak již to bývá, zkraje jsme měli asistenci pomahačů a chráničů, stejně tak na závěru trasy. Zpod dikce orgánů jsme se v Hradišti úspěšně vymanili a obsadili restauraci podle vlastních představ. Zde jsme se setkali se zbytkem výjezdové skupiny, která si zvolila vlastní způsob dopravy. Zde jsme tedy nabyli počtu bezmála pětadvaceti kusů. Po vítané předzápasové přípravě jsme se tak čtvrt hodiny před čtvrtou konečně vypravili na kýžený stadion.

Na uvítanou nás čekala standardní šacovačka a prověrka covidové administrativy, kterou jsme však bez problémů překonali. Fandění již nic nebránilo. Celkem se v kotli setkává něco přes třicet aktivních, mimo kotel se nacházelo také pár Votroků.

Po vyvěšení vlajek (…) se i přes absenci bubnu dáváme do supportu. Ten je úměrný snažení našich borců v poli. Hradečtí se s domácím mančaftem rvali od samého začátku, nicméně již zkraje musel náš brankář Fendrich zachraňovat pár tutovek. Lze říci, že první poločas byl z hradecké strany dost bojovný, Slovácko nás však do ničeho většího nepustilo. Ve všech úkolech bylo vždy o kousek lepší. Do konce poločasu jsme tak šli za bezgólového stavu.

Po přestávkovém občerstvení jsme se pustili do druhého poločasu. Ten se pro nás hned zkraje stál osudový. Pár rychlých akcí domácí dovedlo před naši bránu, kde se ze závaru prosadil záložník Daniel Mareček. Fans to však nesrazilo a my jsme i nadále pokračovali ve vytrvalé podpoře. Naše naděje na vyrovnání posílilo vyloučení, se kterým se muselo Slovácko v šedesáté minutě smířit. Do sprch se to namířil samotný střelec gólu, Mareček. Nicméně ani to nám nijak nepomohlo. Stejně jako tedy proti Liberci nám celých třicet minut přesilovky nestačilo. Od vyloučení Slovácko hru natahovalo a kouskovalo. Domácí se semkli a Votroci přes ně (až na pár situací) nemohli projít. Špatné přihrávky, nákopy do nikam, naši chlapi proti místním zkrátka nedokázali nic vymyslet. Čtvrté remízy jsme se tedy nedočkali a od začátku ligy tak poprvé odcházíme s prázdnou. Po definitivním odpískání se loučíme s hráči a potleskem oceňujeme jejich snahu o byť neuskutečněnou záchranu utkání.

Co se týče domácích fans – aktivní byl celý jejich kotel, plno velkých tyčových mávaček, pár plotových transparentů. Slyšet byli velmi dobře, sešli se v solidním počtu. Hezký uzavřený stadion a pozitivní vývoj utkání jim umožnil udělat odpovídající kulisu.

Po zápase ještě před samotným odjezdem probíhá klasická výměna názorů s místními zástupci republikové bezpečnosti, ta je naštěstí poměrně rychlá a my se tak vydáváme zpět do Hradce. Úmornou cestu nám opět krátí občerstvení na pár pumpách; část osádky se zároveň rozhodla vyměnit nízkou voltáž v plechu za tu výraznější ve skle a výjezd tak končí docela vesele, přestože není příliš co slavit. V Kéniku jsme kolem půl jedenácté.

Sestava Votroků: Fendrich – Mejdr, Donát (76. Kateřiňák), Klíma (53. Král), Urma – Kodeš, Rada – Prekop (85. Záviška), Dvořák (85. Novotný), Vlkanova – Vašulín

Závěr

V dalším – nyní již pátém kole – se vydáváme na Spartu, kde to nebude žádná prdel. Věříme!