16. kolo: FC Hradec Králové – MFK OKD Karviná 2:1 (1:0)

V jarní předehrávce přivítali “votroci” pod malšovickými lízátky Karvinou. Hradečtí chtěli vyhrát, jelikož by jim výhra zajistila první místo po podzimní části soutěže. Karviná se naopak chtěla dotáhnout na dosah čelu tabulky, a tak se dal čekat zajímavý duel.

Zápas

Utkání jsme začali velmi aktivně. Během prvních dvaceti minut jsme několikrát vypálili ze střední vzdálenosti, bohužel ani jedna střela nemířila mezi tři tyče. Ujala se až standartka Zeleného, kterou prodloužil hlavou do brány hostí dlouhán Rolko – 1:0. Poté převzali iniciativu hosté a byli celkem nebezpeční, ovšem jen po vápno. Když už se dostali k zakončení, tak s přehledem zasáhl Lindr.

Druhá půle měla podobný scénář jako konec prvního poločasu, a tak se trenér Prokopec rozhodl vystřídat. Dolů šel Malinský a na hřiště naskočil Shejbal, který po pár minutách na hřišti vsítil branku hlavou, když ho našel přesným centrem Schwarz – 2:0. (Hlasatel hlásil jako střelce Vaněčka, nejspíš dobrý materiál v rozhlasové kabině. Letos to nebyla zdaleka první chyba). Střelec druhé branky, ale na hřišti nevydržel dlouho a musel nuceně střídat, údajně kvůli problému s kolenem. Mezitím se chvíli hrálo na obou stranách v deseti, jelikož hostující hráč byl také ošetřován a v tu chvíli vstřelila Karviná kontaktní branku, když se s pomocí tyče prosadil Fiala – 2:1. Schylovalo se k závěru a do sóla se dostal Vaněček, ale radost z gólu mu překazil Pindroch. Na druhé straně měli hosté ještě jeden přímý kop, který ovšem sebral ze vzduchu Lindr a poté ukončil sudí Marek zápas, ve kterém nakonec “votroci” zvítězili nad Karvinou 2:1.

Fandění, diváci a vše okolo

Na Všesportovní stadion si našlo cestu lehce přes tisíc fanoušků. Návštěva byla nízká i z důvodu termínu v pondělí večer a navíc bylo utkání vysíláno v televizi, což nás ovšem neomlouvá. Na Hradec by se mělo chodit pořád.

V hostujícím sektoru nikdo nebyl.

V hradeckém kotli se schází dvě stovky nejvěrnějších. Megafon má celý zápas na starosti Májos a rytmus udává Malkin. Fandění je na dobré úrovni, hluchá místa téměř žádná a zapojují se takřka všichni. Druhý poločas jde kotel dokonce do půl těla (respekt holkám) a fandění graduje. Užíváme si to a nakonec jsme všichni spokojeni, jelikož vítězíme.

Ve dvacáté minutě zvedáme kartony, které tvoří datum 17. listopadu 1989, na plotě visí české vlajky a celé to doplňuje plachta s Havlovými prsty. Během zápasu několikrát vlaje na devadesát vlajek na tyči. Po tradiční děkovačce přichází hráči do kotle, dostávají pár kusů světlic a probíhá pyroshow, během které je odpáleno několik světlic, desítka žlutých ohňů, jeden kocour a římské svíce.

Závěr