VOTROCI 2000

Malé zamyšlení nad dvěma evropskými týmy.

Manchester City – po dlouhá léta průměrný anglický klub ve stínu městského rivala, nyní penězi rozhazovačného šejka uměle vyhnaný na vrchol, hráči povětšinou z různých koutů světa, fanoušci spíše jako v divadle bez klubových barev ani nezaplní svůj stadion, přestože o pohárech se jim dříve ani nesnilo.

Athletic Bilbao – na španělské poměry provinční klub, který si vždy odehraje své, ale na titul v konkurenci s Realem nebo Barcelonou to je příliš málo. Kádr složen z velké části hráči se vztahem k Baskicku  nebo alespoň ke Španělsku. Fanatičtí fanoušci, u nichž je už na dálku vidět komu fandí, vytvoří takřka domácí atmosféru i na slavném a stovky kilometrů vzdáleném svatostánku Old Trafford.

Manchaster City budiž varovným příkladem toho, jak fotbal vypadat nemá. Athletic Bilbao příkladem a vzorem pro všechny ostatní. Cítím jako velké zadostiučinění a fotbalovou spravedlnost, že City v pohárech končí, zatímco Athletic jde dál.

Vztaženo na naši ligu – Slavie, Baník, Olomouc, Bohemians, přestože na ně budu na stadionu vždycky pořvávat vše možné, do ligy prostě patří – na rozdíl od uměle vytvořené Dukly příbramské nebo pražské, kde musí počet diváků násobit třemi, aby se dostali alespoň na číslo 2000. Nic to však nemění na faktu, že v neděli si Hradec ty tři body z Edenu stejně odvést musí a odveze  8-) .